Yet another project from the ELECTRIC FUNERAL/WARVICTIMS/MOB 47 camp (busy, busy punks!), pedigree enough to have you running for the nearest record shop. It helps that this is one of the most aggressively modern and unique bands that gang has produced. The blow-out vocal howls are familiar enough, but the D-beat gives way for some solid stop-start hardcore with many more hints of melody than you might expect. The first cut (“To Whom it May Concern”) may leave you with a false impression of what this band is all about, as it’s as solid and driving a slab of modern D-beat you’ll hear. I guarantee that by the final chaotic end of the EP closer “High-Tech Future” you’ll be scratching your head and wanting more.
//Maximum Rocknroll #368, Andrew Underwood, 01/2014
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Další produkt okouzlení Švédskem místního vydavatelství Phobia records nese jméno Paranoid a na EP jménem Hardcore Addict je zaznamenána šestice písní z produkce tohoto spíše projektu než kapely, ačkoliv to vlastně nechci tvrdit s naprostou jistotou, a Jocke, který za Paranoid stojí, je v tomto ohledu nevyzpytatelný.
To, co Paranoid produkují, je špinavý hardcore punk poháněný d-beat rytmikou s extrémně naechovaným záhrobním zpěvem. Celek odkazuje na nahrávky z půle osmdesátých let, ale svým způsobem také na mnohem novější špinavé produkty, jaké můžete znát třeba z Japonska, ale nejen odtud. Naštěstí to, co nahrávka přináší, není pouze totální noise, je to stále především šlapající hardcore punk, kde muzikanti ještě zvládají vybalancovat poměr mezi extrémně bzučícím zkreslením kytar a čitelností nahrávky. Dík tomu se Hardcore Addict celkem příjemně poslouchá, ačkoliv na můj vkus je toho echa na zpěvu fakt už moc. Naštěstí v mixu je vokální linka stažena poměrně nízko, takže nepůsobí zásadně rušivě, navíc někdo si v tom může libovat, těžko soudit.
Na obalu je ke všemu totálně klasicky vyhlížející kreslená grafika a celé tohle dílko působí tak nějak sympaticky nesoučasně. Závěrem lze snad jen dodat motto, ukradené z raného EP Disorder , jímž lze sumarizovat produkci kapel, jako jsou právě Paranoid: Distortion Till Deafness.
//Kids And Heroes, Martin Suicide, 28/08/2013
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Formé avec des membres actuels ou passés de Warvictims (bigre), Electric Funeral (ouch) ou encore Brottskod 11 (la vache), Paranoid est un groupe venu de Suède.
Pour une première sortie/Demo/Ep, peu importe, on peut dire sans mal que Hardcore Addict possède une disposition au débitage de l’oreille interne assez terrible. Genre, Eustache en perd sa trompe.
L’artwork minimaliste et classique annonce l’ampleur du carnage.
Tout le long des ces six titres forcément très courts, Paranoid ne fait entendre qu’une succession de riffs aliénants par leur violence : une sorte de feedback continuel à la rapidité extrême. Le bassiste doit également défoncer un médiator à chaque morceau ou transformé ses doigts en steak tartare, régulièrement, un peu comme un lépreux jouant du Roch Voisine à la guitare sèche. Il est pourtant plutôt audible au milieu des crépitements des shrapnels arrosant la galette. Un sacré exploit en soit quand on considère la production bien raw du bouzin.
Créant, ainsi, un enfer musicale fait également de hurlements saturés soutenus par une rythmique D-Beat démoniaque, les Suédois ne montrent pas une once de pitié pour la bienséance musicale. De celle qui devrait, plus ou moins permettre de tout distinguer. On est juste là pour se décoller la pulpe du bulbe rachidien, avec un sourire baveux ou perlent quelques bulles d’ichor et de sang.
Les membres de Paranoid se contrefichent de la décence, du tact et de la mélodie dans ses grandes largeurs.
Ils font du bruit, pas de la musique.
//Coreandco, Crom-Cruach (8/10). 21/08/2014
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Dnes jsem to s tím noise d-beatem kapánek přehnal. Začínám psát recenzi na demo kazetu švédských Paranoid a přitom mi do uší šveholí něžná produkce amerického boybandu Krüel. Není se co divit, když jsem si od rána naordinoval léčbu v podobě singlu Discover, alba Anger Burning, dema Paranoid, kazety Krüel a nové desky Zyanose. Prostě jsem se v tom ztratil no. Takže zatímco budu poslouchat Krüel, napíšu recenzi na Paranoid, tak a je to.
Znáte tu nekonečnou švédskou telenovelu Jocke a jeho kapely? Mám pro vás 666. díl s názvem “Jocke a Emil jsou zavření ve studiu, zatímco venku zuří sněhová vánice”. No dobrá, dobrá. V době nahrávky tohodle dema vrcholilo ve Švédsku léto, ale není to nakonec fuk? Já jen doufám, že po tom co se Sylenovi narodil potomek, malinko s těma kapelama přestane blbnout. Paranoid jsou projektem, ve kterým se sešli bubeník Brottskod 11 Emil s Jockem a mám takovej pocit, že ještě někdo z Warvictims. Jako netušim komu chtěli touhle nahrávkou vzdávat hold nebo tak něco, protože od Electric Funeral přes Brottskod 11, Desperat, Warvictims až po Paranoid, je to v podstatě jedna velká pocta starýmu švédskýmu hardcoru, ale budiž. Prostě a jednoduše, šest válů d-beat / punku v té nejlepší tradici i kvalitě skandinávského hardcoru s decentně naechovaným řevem, správně špinavým zvukem a sólama, ze kterých budete učůrávat. V podstatě to zní jako prasácká verze některých nahrávek Warvictims. A i kdyby to byla tisícá kapela, která bude hrát ten samej styl dokola, pořád jim to budu žrát i s rybářskou stoličkou. Volume doprava, špunty z uší ven, otevřít okna a pozorovat reakce kolemjdoucích…
//Periferia (4 ½), phobia79, 09/05/2013
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Paranoid dök bara upp, hade ingen koll, granskade kassetten, Jocke och Åke. Visste vad som var på gång, glömde bort. Hittade den igen helt plötsligt längst fram i recensionshögen (eller rättare sagt näst längst fram, var nån tråkig skit framför som jag sket i att recensera). Hardcore Addict, innehåller essensen av vad min snart 18 åriga kärlek till manglet handlar om, brutalt jävla punkmangel. Rått stuk där 80 och 90-tals hardcore sammanfogats på ett ytterst smakfullt vis, gött riffande som inte ligger kvar och harvar på samma ackord i en evighet. Det är inte avancerat eller nyskapande (vilket skällsord!), det är helt enkelt bara gjort på helt rätt sätt. Runkriff, cimex-stölder (Shitstorm), fet dist, bends och solon, bra gap och attack. 6 låtar kängcore, förvänta dig inget annat, du bara hyttar med näven och diggar med foten.
//Doomsday Mag, Hedvux, 08/02/2013
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Fucking killer debut demo from new Swedish raw punk mangel band PARANOID. Clocking in at just under 10 minutes PARANOID fucking tear through six tracks of classic Swedish käng punk. They have both a modern and fresh feel to their sound while still paying some serious fucking homage to their early eighties Scandi raw punk roots. PARANOID sound perfect on this demo – totally frantic and out of control d-beat raw fucking punk. The highlights for me are the songs “To Whom It May Concern” and “Shitstorm” which are total fucking top-notch MOB 47 inspired driving hardcore. The recording of the demo is just right sounding both raw and dirty while loosing none of its power and intensity. This is yet another band to feature Jocke D-takt from DESPERAT, ELECTRIC FUNERAL, BROTTSKOD 11 etc, not mention other band members from MOB 47, BROTTSKOD 11 and THRASHERS. The packaging looks great with a minimalist black and white skeleton in a studded leather jacket on the sleeve and a bright red tape with a day-glo yellow label. Only 150 copies pressed and already sold out on the D-takt & Rapunk sub tape label Distort The World. A fucking modern day raw punk mangel masterpiece. Hunt this fucker down.
//Agitate, Chris Agitate, 09/10/2012